Úvodná stránka » Novinky

Novinky

Pes ve smečce

V mnoha našich rodinách žijí psi. Tvorové, kteří doprovázejí člověka již déle jak tisíc let. Oba dva, člověk i pes, se naučili těžit mnoho pozitivního ze vzájemného vztahu. Pro psa se stala rodina člověka jeho novou smečkou. Je tedy na nás lidech, abychom jim vytvořili co nejpřirozenější prostředí pro jejich vlastní existenci. Pes se nám potom odvděčí svojí nesmírnou láskou a snahou být nám dobrým přítelem. Aby soužití s námi lidmi, bylo pro psa co nejpohodlnější, je nezbytné znát jeho potřeby a umět číst z jeho gest, kterými k nám promlouvá. Tím, že pes žije v našem lidském světě a podle našich pravidel, musíme jej naučit, co je pro člověka žádoucí chování a co nikoliv. Každý pes instinktivně ví, jak žít jako pes, ale ještě jednou zdůrazňuji, je nutné, aby se naučil žít podle našich pravidel. Zároveň však nesmíme zapomínat, že toto usměrnění jeho chování nesmí být na úkor jeho vlastního já.

Každé štěně, které přichází na svět si přináší zděděné základy chování po svých předcích. Je známo, že předkem psa byl zřejmě vlk. A právě mnoho povahových vlastností mu po vlku zůstalo. K těmto vlastnostem se potom v průběhu vzniku jednotlivých plemen psů přidávaly další vlastnosti, které někdy nazýváme vlastnostmi typickými pro dané plemeno, nebo skupinu plemen jako např. psi lovečtí, pastevečtí nebo hlídací.

Druhou složkou chování je chování naučené. Pes žijící v rodině nežije v žádném vakuu a denně na něj působí mnoho podnětů a je vystaven mnoha novým situacím, které musí řešit. Každé úspěšné vyřešení nové situace jej utvrzuje v tom, že ji řešil správně. Potom při opakování stejné situace, se bude snažit ji vyřešit shodným způsobem chování jako poprvé. Toto opakované úspěšné řešení jej utvrdí v tom, že jednal správně a že vždy při stejné situaci je potřeba se chovat shodně. Uveďme si jednoduchý příklad. Připravujeme pro psa krmení. Když pes uvidí naší činnost a hlavně ucítí vůni linoucí se z jeho misky, okamžitě zanechá všeho a běží za námi. Přiběhne a vehementně se snaží dostat k připravovaným dobrotám dříve, než mu je nabídneme v misce. Většina z nás neodolá, otočí se a podá mu jedno malé sousto. Pes je s radostí slupne a můžeme si být jisti, že při přípravě krmení následující den se bude uvedená situace opakovat. Dostane-li opět nějaké to sousto, ví, že pokaždé když ucítí vůni připravované stravy a uslyší zvuky vydávané miskou, přiběhne a bude vyžadovat nějakou tu dobrotu.

Budeme-li chtít popsat jednotlivé druhy chování u psa, musíme také vědět jakou "řečí" nám pes sděluje své nálady a postoje. Signály, kterými komunikuje s námi, s jinými psy a kterým je schopen sám rozumět můžeme rozdělit na signály zrakové, zvukové, pachové a hmatové. Na první pohled je zřejmé, že jde o všechny smysly, kterými vnímáme okolí a kterými je i pes jako živý tvor vybaven. Tyto smysly jsou schopné zpracovávat informace z prostředí, které jej obklopuje. Tyto jsou pak vyhodnoceny v centrální nervové soustavě psa a podle jejich vyhodnocení se pes zachová tím či oním způsoben.


· Zrakové signály přijíme očima. Jeho pohyby, držení těla a bohatá mimika potom tvoří zrakové signály, kterými je vnímán okolím.

· Zvukové signály vydávané psem jsou velmi pestré. Pes štěká v nejrůznějších tóninách, vrčí, kňučí, bručí a vyje. Sám potom tyto zpracovává pomocí ucha.

· Pachové signály sledovat je pro nás nejobtížnější, protože náš čich není tak dokonale vyvinut jako je psí. Navenek jsou tyto pachové signály produkovány močí a pachovými žlázami umístněnými na těle psa.

· Hmatové signály potom většinou vyjadřují náklonnost, například jemné olizování ušních boltců.


Nejsložitějším projevem a kombinací vrozeného a naučeného chování je sociální chování. Již v úvodu jsme si řekli, že pes je zvíře smečkové. To znamená, že nežije samotářsky, ale ve společnosti ostatních psů a nás lidí. Tento typ chování je u psa velice rozvinut, což mu umožňuje být našim kamarádem. Pro názornost se i toto sociální chování dá dále dělit. Z celého repertoáru chování našeho psa tam můžeme zařadit : teritoriální chování, utváření a udržování hierarchie ve smečce, agresivní chování, podřízené chování a pro nás nejpříjemnější chování přátelské.


Teritoriální chování

Každý pes žije v určitém prostředí. Samozřejmě každý v jiném. Někteří psi obývají jen byt svého majitele, jiní mají k dispozici celou zahradu. A právě tento prostor se stává jejich teritoriem, zde jsou doma. Brání si jej před vetřelci. Obzvláště dobře je toto chování vyvinuto u psů, kteří žijí např. na dvorku nějakého domku. Tento si potom hlídají a chrání před vetřelci.

Hierarchie a její udržování

V žádné smečce není bezvládí. Pokud žijeme se psem, tento si vytváří hodnocení, podle kterého si každého člena rodiny zařadí na určité místo ve své smečce. Zařadí si členy své smečky - lidi do kategorií nadřízený a podřízený. Jako lidé máme tu výhodu, že jsme z pohledu psa také bráni jako biologicky nadřazení, tj. druh, který stojí výše než on. Nejčastěji zaujímá majitel psa v hierarchickém žebříčku postavení superšéfa, protože pes ví, že s ním nelze přímo soupeřit o vedoucí postavení. Nevýhodné je, když se nedůslednou výchovou psa dostane majitel do postavení obyčejného šéfa, neboť tento musí být připraven na budoucí boj o vedoucí postavení. Dalším, častým problémem je pokud majitel vlastní dva psy. Je potom na něm, aby pomohl vytvořit hierarchii mezi oběma psy. Jenom pes, který zná přesné místo ve smečce a má ujasněno, kdo je zde šéfem, je jednak spokojený a také nepředstavuje žádné nebezpečí pro své okolí.


Agresivní chování.

Tento typ sociálního chování slouží k dobytí a udržení výhod psa žijícího uprostřed jiných psů. Je to způsob chování, který vede k získání výhod, jako je např. větší kus masa, větší teritorium, klid na odpočinek a ochrana všeho co je psu velmi blízké, tedy i majitele.


Podřízené chování

Toto pokorné chování je typické pro situace, kdy zvíře uznává nadřazenost partnera. Do repertoáru tohoto chování patří tzv. smířlivá gesta. Kdy se pes snaží dát najevo, že chce poslouchat a přijmou svoji roli podřízeného jedince. Mezi tato gesta patří např. zvedání tlapky.


Chování přátelské

Jedná se o způsob chování, kdy jsou smazány rozdíly v postavení jednotlivých členů smečky. Je to např. ve chvíli, kdy pes příjde k sedícímu pánovi a se samozřejmostí si lehne na zem na jeho nohu. Mezi psy se toto chování může projevit např. vzájemným olizováním se.
Existují, ještě další způsoby a projevy sociálního chování psa, ale ty již není potřeba více rozebírat. Vidíme zde, že pes je zvíře, které se dobře cítí ve společnosti svého pána. Je to společenský tvor, který nám dokáže také projevit svoji náklonnost a záleží jenom na nás, zda-li pochopíme to, co nám chtěl sdělit.
Myslím si, že je jasné, že pes je tvorem, který pro svůj život potřebuje společnost a někoho, kdo jej bude chápat a bude rozumět tomu, co nám chce sdělit.

Autor:

MVDr. Roman Kvapil
Veterinární klinika
Kolmá 1
Praha

späť na zoznam všetkých novinek

Posielanie novinek


ZASÍLÁNÍ NOVINEK E-MAILEM
Starajte sa o úsmev každého psa!
Zpět  |  Nahoru | Tisk